Jsme maminky, které jsou rády s dětmi venku a snaží se jim dát prostor pro co nejsvobodnější rozvoj, s respektem k jejich jedinečnosti a potřebě důvěry v jejich schopnosti.
Spojuje nás touha po růstu spolu s dětmi, po objevování nových cest komunikace a podpoře přirozeného rozvoje, který vyžaduje především hodně pohybu a ideálně co nejvíce venku.
Milujeme přírodu, zajímají nás environmentální témata, poznávání a ochrana přírody. Neustále se vzděláváme a posouváme i naše možnosti. Vyznáváme volnou hru jako nedílnou součást světa dětí a prožitkové učení.
Inspirujeme se přírodou a lidovými svátky během roku, ze kterých čerpáme témata pro nabízený program, necháváme se ale rády inspirovat i potřebami a zájmy dětí.
Rády necháváme děti používat skutečné nástroje a nářadí a zažívat reálné situace. Děti zapojujeme do tvoření a starání se o společné zázemí.
Nabízíme respektující přístup a cestu nepotlačování emocí, společné tvoření pravidel a spolupráci.
To, co nabízíme, vyžadujeme také od vás – komunikaci, otevřenost, schopnost nových pohledů.
Průvodkyně:
Tereza Kotlanová (zakladatelka spolku)
Vystudovala jsem Vodní inženýrství a vodní stavby na ČVUT v Praze a na rodičovské dovolené složila zkoušky certifikované chůvy pro děti předškolního věku. Během mateřské dovolené se podílím i na chodu Mateřského centra Beruška v Nepomuku.
Velkou inspirací jsou pro mě mé dvě veselé a akční děti, díky kterým věřím, že děti patří ven, kde mohou vše zkoumat, objevovat, hrát si, testovat své limity a setkávat se s přáteli. Příroda je velice pestrá a každý den venku je jiný. Všude kolem nás je spousta volného materiálu na tvoření a učení. Proto byla jasná volba založení lesního klubu s filozofií lesních mateřských školek, který bude vytvářet společných prostor, v němž se budou všichni cítit bezpečně a spokojeně. Velká inspirace je pro mě učení venku a nabízení dětem informace o tom, co je právě zajímá a děje se kolem nich. Neodrazovat je od jejich snů a provést je jejich šťastným dětstvím. S čím se ztotožňuji: Respektující přístup ke každému jednotlivci dle vrozených potřeb, svobodná hra a podpora vnitřní motivace. Pro děti je velice důležitý dětský kolektiv. Dospělý dětem nenahradí myšlení a svobodu dětské hry. Tu zažijí jen s kamarády.
Lucie Korbová (2024 na mateřské) (zakladatelka spolku)
Jsem maminka dcery, která navštěvuje šťastným řízením osudu komunitní školu, kde má dostatek pohybu a prostoru pro sebe sama. To bych jí ráda ponechala, co nejdéle to bude možné. Věřím tomu, že dnešní děti mohou trávit školkové i školní dny jinak, než jsme byli my zvyklí – je tu ale potřeba změny celkového pohledu nás dospělých na pojetí “chození do školky a do práce”. Jako dlouholetá skautka se dnes vracím k tomu, co jsem zažívala v přírodě, k “obyčejným” dovednostem a schopnostem v přírodě se vyznat a “přežít”. Baví mě pozorování přírody v tichu, bylinky, zdravý pohyb (jóga, tanec), alternativní péče o zdraví, hra na hudební nástroje a zpěv a čím dál víc mě baví tohle sdílet s dětmi a nechat se jimi inspirovat.
Složila jsem zkoušky certifikované chůvy pro děti předškolního věku a pedagoga volného času a v tomto směru se chystám dále rozvíjet, kromě toho jsem lektorka orientálních a dalších tanců, seminářů pro ženy a přednášek na různá eko témata.
Bára Bláhovcová (na mateřské)
Jmenuji se Bára. Vystudovala jsem sociální a kulturní antropologii, na kterou jsem navázala magisterským oborem zaměřeným na studium občanského sektoru. Toto studium mě velmi obohatilo, probudilo zájem o vliv kultury a rodinného zázemí, dobrovolnictví, komunitní soužití, občanskou anažovanost a mnoho dalších témat. Především mě ale přivedlo k velkému respektu k odlišnostem a individualitě.
Ještě během studia jsem začala pracovat v sociálních službách a bylo jasné, že tou pravou cílovou skupinou jsou pro mě děti a dospívající. Postupně jsem působila jako pracovnice nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, lektorka programů primární prevence na ZŠ a SŠ nebo krizová interventka.
S příchodem vlastních dětí se pak zájem o dětský svět, výchovu a vzdělávání ještě více prohloubil. Být mámou nyní už třem holčičkám mě obohacuje a učí každý den. Někdy se učím trpělivosti, jindy zas radosti z maličkostí.
Na základě všech osobních i profesních zkušeností jsem došla k přesvědčení, že ke smysluplnému učení je nezbytná vnitřní motivace, svoboda, prožitek a nalezání souvislostí. To vše v podnětném a respektujícím prostředí, co nejvíce v kulisách přírody. Proto se zajímám o zážitkovou pedagogiku, badatelsky orientovanou výuku, environmentální výchovu, volnou hru, unschooling a další.
Kromě dětí a práce, mě baví čtení, psaní, cestování, jóga, toulání se po lese, hrabání se v hlíně a tvoření všeho druhu – od pečení chleba, přes hry pro děti, až po háčkování.
Anna Vincíková
Jmenuju se Anička. Vystudovala jsem analýzu potravin na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Hned po škole jsem se věnovala práci v laboratořích ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu.
Poté co mi do života přišly mé dvě děti, se dost změnilo. Začala jsem se zajímat především o ně, jejich vývoj a výchovu. A tak nějak jsem cítila, že pro děti chci něco jiného než nabízí běžné školky. Respektující přístup, podporu jejich jedinečnosti a především jim dopřát spoustu pohybu venku na čerstvém vzduchu. Věřím, že pobyt venku v přírodě je pro děti velkým přínosem. Děti jsou neskutečné bytosti, plné radosti, nekonečné zvídavosti, nápadů a kreativity, od kterých se každý den učím něco nového.
Mirka Veselá
Ahoj, jmenuju se Mirka. V mém životě dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že jednou budu svůj čas věnovat malým dětem… Vystudovala jsem Fakultu sociálních věd UK v Praze a pak se vrátila do rodné Plzně, kde jsem nastoupila jako tisková mluvčí do projektu Evropské hlavní město kultury 2015. Poté jsem ještě několik let pracovala v DEPO2015 a dalších kulturních projektech. S kamarády jsme založili sdružení Knoflík, kde jsme se dobrovolnicky věnovali česko-německým výměnám mládeže, projektům a seminářům pro žáky a studenty. Až když jsme se s rodinou přestěhovali na Nepomucko a já začala hledat, kde se jako čerstvá maminka setkávat s dalšími, co by mě inspirovali v tom, jak přirozeně rozvíjet svoje dítko, objevila jsem Lesní klub Divočátka. Přátelské, nenuceně tvůrčí a volnoherní prostředí a velké i malé lidi v něm jsem si já i dcera od první návštěvy zamilovala. A pak se (pro mě dosud nepochopitelným) řízením osudu stalo, že jsem sem začala jezdit nejen jako máma, ale také jako průvodkyně. Věřím tomu, že pro oboustanně naplňující práci s dětmi není podmínkou pedagogické vzdělání, ale spíš intuice, empatie a otevřené srdce i mysl. Děti toho spoustu dokáží samy; my jsme tu od toho, abychom je na jejich cestě podpořili.
Ahoj, jmenuji se Evča. Jsem rodilá pražanda, která se nedávno i se svým synem a rozpustilou fenkou přestěhovala, kam mě srdce velmi táhlo – nedaleko Nepomuka.
Jsem vystudovaná geodetka a krajinářka. Náhoda mě však hned po maturitě přivedla k výuce plavání předškolních a školních dětí, což se z takové brigády při vysoké škole postupně stalo srdcovou záležitostí a po několika certifikovaných kurzech i mou obživou. Před pár lety jsem v Praze založila vlastní školu plavání s individuální výukou plavání pro děti, kde já sama velmi ráda pracuji s dětmi s různými bloky a strachy spojenými s vodním prostředím.
Jak už jsem zmínila o kousek výš, mám syna, který měl velmi specifické potřeby a nejen díky jeho specifikům nás „klasická státní“ školka minula a několik let jsme šli cestou waldorfského vzdělávání. Můj syn je mně osobně velikým životním průvodcem a školitelem..a nejen on – všechny děti, s kterými mám možnost trávit čas mi přinášejí mnohá poznání, občas i nečekané zpětné vazby a uvědomění. Snažím si užívat a sdílet s nimi jejich barevný svět, kde i z té nejbanálnější věci dokáží vymyslet příběh a zábavu na celé odpoledne 🙂
Na památku naší přítelkyně Běly
